The True Story About My Life – 3. chapter

The True Story About My Life, Eddie Reichmann, III. chapter

Hello my students,

the III. chapter of the Eddie Reichman’s bestseller The True Story About My Life is here for you… The I. and  II. chapters are on my facebook , they are here:

The I. chapter

The II. chapter

Enjoy!

 

 

The True Story About My Life

Eddie Reichmann

III. chapter

It isn´t true, that I don´t like cats, I like them but I must say dogs are the best friends for me. And Mary is the last dog-lady, who I´ve had. She was an only child of the neigbours big white dog named Snowy. Her mother died too early and I took her – a nice puppy with wide brown eyes.

I´ve started to write my first book just in the time, when I´ve got my first puppy. It  was a gift from my dad and in this time I´ve had two love girls: Nataly – who you already know, and Peggy – a small dog a lassy.

I loved Nataly with all my heard. But she never knew it. Never mind, love is always important for the person who loves, not for the object of his love. And I, it´s possible to say, I was happy. Happy with Nataly in the park – she passed by me. Happy with Nataly in store – she stood behind me in a queue and was smiling for Bobby, her schoolmate. I was happy at my doctor, because I watched her through the window – she was smoking her cigarett and she knew nothing about me.

And what about Peggy, my second love? She knew everything about me. And I sad everything to her, too.

The writing my first book was her idea, by the way.

Well, I´ll tell you, my dear readers,  about it next time.

 

Yours

Eddie Reichmann

Thursday 9. 10. 2014


Zdravím, moji studenti,

je tu pro vás III. kapitola bestselleru Eddiho Reichmanna Pravdivý příběh mého života… I. a II. kapitola jsou na mém facebooku, zde:

První kapitola

Druhá kapitola

Užijte si to!

 

Pravdivý příběh mého života

Eddie Reichmann

III. chapter

Není pravda, že bych neměl rád kočky, mám je rád, ale musím říci, že nejlepšími přáteli pro mě jsou psi. A Mary byla poslední psí slečna, kterou jsem měl. Byla jediným štěnětem sousedovy velké bílé fenky jménem Snowy. Ta umřela příliš brzy – a já si vzal to malé štěně s velkýma hnědýma očima.

Začal jsem psát svou první knihu právě v době, kdy jsem dostal své první štěně. Byl to dárek od mého táty a v té době jsem měl dvě lásky: Nataly, kterou už znáte, a Peggy – malou psí holku.

Miloval jsem Nataly celým svým srdcem. Ona se to ale nikdy nedozvěděla. To nevadilo, láska je vždy důležitá pro toho, kdo miluje, ne pro objekt jeho zájmu. A já, možno říci, jsem byl šťastný. Šťastný s Nataly v parku – prošla kolem mne. Šťastný s Nataly v obchodě – stála za mnou ve frontě a smála se na Bobbyho, svého spolužáka. Byl jsem šťastný u doktora, protože jsem ji sledoval oknem – kouřila právě cigaretu, a o mě vůbec nevěděla.

A co Peggy, má druhá láska? Ta o mně věděla všechno. A já jsem jí také všechno řekl.

To, abych napsal svou první knihu, byl mimochodem její nápad.

Dobře tedy, o tom všem Vám povím, moji milí čtenáři, opět příště.

 

Váš

Eddie Reichmann

Čtvrtek, 9. 10. 2014